Jindy jsem zase poslouchal rozhlasovou talk show, kde se opět objevilo sporné téma - obavy z možného nebezpečí pandemie prasečí chřipky. To, co řekli vzápětí, mě přinejmenším zaujalo. Podle zdravotníků je u osob, které se pravidelně očkují proti sezónní chřipce, dvakrát vyšší pravděpodobnost, že podlehnou h1n1 (tzv. Proč mě to nepřekvapuje!
Podívejme se...
Pokud jste měli pochybnosti o tom, zda se očkování proti chřipce zdržet, výše uvedené tvrzení by mělo být dostatečným důvodem. Obsahují jedy a další toxické přísady, jako je rtuť, hliník a polysorbát 80 (častý konzervační prostředek) - potřebujeme na Zemi více škodlivin? Výše uvedené údaje nejsou v žádném konkrétním pořadí. Pravděpodobně bych našel více důvodů, ale domnívám se, že tucet je hodně.
Zde je další prohlášení "zdravotnického úředníka" (čti "mluvčího") - zdá se, že druh prasečí chřipky tentokrát není tak hrozivý, jak se dříve předpokládalo, a příznaky jsou méně závažné - proto není vůbec třeba se obávat očkování, protože současná vakcína, která je v současné době k dispozici, bude proti h1n1 úspěšná.
Zdá se, že to s tím vyvoláváním strachu trochu přehnali, takže jejich prodejní strategie nyní spočívá v ujišťování o účinnosti a bezpečnosti aktuální šarže vakcíny - co si počít s obrovskou dávkou vakcíny v hodnotě nemalých peněz, když si ji příliš mnoho lidí odmítá vzít! Nepodléhejte strachu a panice, pokud jde o prasečí chřipku, ptačí chřipku nebo nějaký jiný druh spíše negativní taktiky strašení, kterou používají neobjektivní sdružení - zjistěte si fakta.
Závěrečná poznámka
Místo toho je zde můj příběh o povinném očkování: Po nástupu do prvního ročníku střední školy v roce 1962 jsem byl spolu s ostatními studenty nucen podstoupit očkování - ani jsem nevěděl, k čemu slouží, prostě jsme je museli podstoupit a nikdo to nezpochybňoval, protože jsme byli důvěřiví lidé (tedy naši rodiče). No, krátce po očkování se mi během chvilky zatočila hlava a málem jsem zkolaboval na schodech školy. Naštěstí mě viděli ostatní a zavolali mi pomoc. Přišla sestra a nechala mě sedět na schodech se skloněnou hlavou minimálně 20 minut, než nevolnost odezněla. Byla zavřená - mohlo to být mnohem horší - samozřejmě, že mému tělu bylo jedno, co do něj píchají!
