Vím, že setkání Anonymních alkoholiků jsou velmi důležitá a prospěšná pro mnoho mužů a žen, kteří mají problémy se závislostí na alkoholu. Mým hlavním problémem je oznámení, které používají, že jsem alkoholik. Pro mě slova JSEM představují slova a skutky Boží. To znamená, že JÁ JSEM budou nejúčinnější slova ve slovníku a to, co k nim připojíme, umožníme.
Vezměte v úvahu
Pokaždé, když si lidé říkají, že jsem alkoholik, umožňují takové chování a zároveň špatně zacházejí se svým autentickým a božským nebo dobrým Já. Vím, že tito lidé vystupují z popírání, které má fantastický záměr být upřímný ohledně svého problému s pitím. Pravdou však je, že nejsou alkoholikem. Toto tvrzení je ve skutečnosti lež.
Proč? Protože nadměrné užívání alkoholu není jejich podstatou, ale jejich koníčkem. Je to naučené chování, a proto se mu lze s podporou odnaučit nebo ho znovu zrušit. Opakované myšlení a mluvení jsem alkohol se stává soukromým názorem. A jak věříme, e se stává. A pak tvrdíme, jednotlivě i společně, něco ve smyslu: Jednou alkoholik, navždy alkoholik. Trváme na tom, že neexistuje žádný lék, a strávíme celý život v "rekonvalescenci".
Nezapomeňte na
Postupem času se tato přesvědčení stávají pro nás skutečností a my se celý život identifikujeme jako alkoholici a neustále se nacházíme ve stavu zotavení. Tato přesvědčení spolu s potlačenými emocemi, které se pod nimi skrývají, se budou i nadále snažit někoho vytlačit z vozu a udržovat tak v pohybu cyklus nechuti a závislosti. Nemohu se ubránit myšlence, že možná všechny alergie, averze, chutě nebo závislosti pocházejí přesně ze stejného zdroje. Uvažujte o tom. Většina lidí, kteří trpí závislostmi nebo návykovým chováním, se obvykle cítí provinile.
Moje otázka zní, co je vina nebo materiál? Jsme na této vině závislí? Vyvolávají nezdravé a nevědomé pocity viny požadavek na vyhledání nezdravé látky? Nebo zneužívání látky aktivuje pocit viny? Jsme závislí na vnější sloučenině, kterou užíváme a zneužíváme, nebo jsme závislí na podvědomé vnitřní sloučenině, kterou vytváříme prostřednictvím svých omezujících přesvědčení; sebepoškozování, sebeodsuzování atd. a která pak vyvolává tyto nežádoucí pocity. A co tyto pocity a jednání pohání? Je to strach, nebo láska? Odpověď na tuto otázku známe všichni, nebo ne? Jakmile se dostaneme do a reagujeme na vnitřní chemické látky, které produkuje onen vrozený strach z toho, že nejsme dost dobří, nebo z pocitu viny, nebo co to je, budeme se cítit pod tlakem, abychom si koupili něco, co by tento pocit nasytilo a naplnilo.
Závěrečná poznámka
Vše, co skutečně děláme, je, že v sobě i mimo sebe vytváříme sérii jedovatých závislostí. A abychom tento jed ještě zvýšili, chodíme kolem sebe a říkáme si závislák nebo alkoholik, znovu potvrzujeme své chování, jako by to bylo to, kým jsme. Když jsme připraveni a ochotni podívat se dovnitř a zjistit, co skutečně pohání vnější závislost, a řešit to, objevíme nové možnosti. Mám pocit, že oddělením toho, kým jsme, od našeho chování, poskytujeme svému já mnohem větší pravděpodobnost uvolnění toho, co si o sobě myslíme, a obnovení toho pravého pocitu sebe sama. Nyní můžeme objevit nové způsoby, jak se znovu spojit s tímto skutečným pocitem sebe sama a vlastní hodnoty, který hledáme ve sklenici. Zjistil jsem, že spousta věcí, po kterých jsem toužil, nepřispívala k mému dobrému zdraví a pohodě. Právě věci, které ve mně vyvolávaly odpor, byly často těmi, které mou pohodu podporovaly. Byl jsem závislý na lásce, nebo jsem byl závislý na zneužívání? Když jsem zkoumala dál než jen vnější potíže, zjistila jsem, že toxické nánosy z averzí, které jsem si sama vytvořila, mi kromě požitkářství a nedostatku soucitu se sebou samou otravovaly imunitní systém a činily život nesnesitelným. Když jsem vyčistil jed uvnitř, vnější život se stal snesitelným. Stal jsem se citlivějším k jakési hlubší úrovni sebe sama, a tím jsem se stal citlivějším ke svým skutečným potřebám a přáním.
